Zvukem a jeho šířením se lidé zabývaji od nepaměti. V historii byly [?] hromu nebo [?] vnímány jako zloba [?] a jejich [?] s tím, co člověk na zemi dělá. Šířením zvuku se zabýval v 18. století i Hans Christian [?]. šířením zvuku se zabývá vědní obor - . Zvuk vzniká různorodého materiálu - tělesa, kapaliny nebo plynu. Příkladem je kmitání [?] v hlasivkách, padání kapek na zem, na píšťalku nebo lámání suché větve. [?] zvuků se pohybuje mezi s (jednotka je pojmenována po německém fyzikovi Heinrichu ). Zvuk se šíří všemi látkami kromě . Je to proto, že ve vakuu se nenachází žádné , které by se přenášely chvěním. K přenosu v látce dochází vlněním, kdy dojde ke [?] a uvolnění vzduchu. Čím je vzduch , tím je přenos rychlejší. Záleží i na [?] - v pevných látkách se šíří zvuk a vlněním a šíří se . V kapalinách i plynech se šíří jen vlněním, se šíří pomaleji a nejpomaleji. Rychlost zvuku je a je tedy mnohem pomalejší než rychlost . Rychlost zvuku se (na rozdíl od rychlosti světla) podařilo překonat některým [?], říkáme jim nadzvukové.